Mlčení rozhání temnoty

TICHO, z něhož vyvěrá soustředění.
SOUSTŘEDĚNÍ, které poutá pozornost k jedinému jevu a vede mysl
k pronikání do jeho nitra.
SVĚTLO, které stíny modeluje mnohotvárnost hmoty.
POHYB, posouvající neúnavně hmotu k životu, k smrti,
                                                              tam a zpět, tam a zpět …
Síťovitá struktura BYTÍ, prorůstající trojrozměrnou stěnou světa.
TĚLO, poutané smysly k „TADY a TEĎ“.
MYSL, opilá ustavičným trávením, bloudící těkavě mezi „bylo a bude“.

   Pozorovat mysl, sledovat přelévající se pohyb vzpomínek evokujících
   jednu epizodu jinou, vzpomínek, vlajících ve svém připoutání jako se
   koruna stromu pohybuje ve větru, jako listí plane tisícem malých
   rozdrobených světel.
   (Jako se nezměrnost nebes odráží v kalužích, tak se my jeden druhému
   odrážíme v očích, světélkujeme v mysli.)

   Pozorovat mysl. Vytrvale prosit o milost, ve které vědomí pomalu a tiše
   vstupuje do průzračné tekutiny přítomnosti, ve které ustává v bolestivých
   nárazech, kterými noční motýli usilují prostoupit skrze sklo …

   Být. V kresbě být v modlitbě. Být kresbou jako modlitbou.

R.J.